Zpět na články

Jan Linhart: Znalosti jsou při budování kariéry stále nejdůležitější

Jan působí jako partner v daňovém oddělení a brzy v KPMG oslaví 25leté výročí. V rozhovoru popisuje, v čem je podle něj budování kariéry dnes složitější než v 90. letech, jak si získat důvěru klienta nebo jak se zařizuje zahraniční investice ve výši jedné miliardy dolarů.

V KPMG nově vedeš poradenství zaměřené na převodní ceny. Co si mám pod tímto termínem představit?

V nadnárodních korporacích existují pravidla, jak by si firmy ve skupině měly stanovovat ceny za zboží a služby nebo třeba půjčení peněz. Tato pravidla vychází jak z mezinárodně akceptované směrnice OECD, tak i národních legislativ. Pravidla cílí k tomu, aby byly zisky zdaněny v té správné zemi a u té správné firmy. Náš tým převodních cen firmám pomáhá s nastavením cenotvorby v souladu s těmito pravidly, neméně důležitá je ale i dokumentace toho, že jsou ceny nastaveny správně. V neposlední řadě pak klientům pomáháme řešit sporné situace, například pokud mají finanční úřady jiný názor na to, jak by příslušná firma měla mít ceny nastavené.

Specifikem prostředí nadnárodních firem je to, že pro velkou část transakcí nelze zjistit nezávislou srovnatelnou cenu. Například určitou součástku nevyrábí nikdo jiný, a proto není možné cenu porovnat s nabídkami jiných výrobců. Proto existují jiné metody, jak v takových případech nastavit mechanismus fakturace v rámci skupiny firem.

Co je výstupem poradenství v oblasti převodních cen? Máte spíše krátkodobé, nebo dlouhodobé projekty?

Standardním produktem, který nabízíme, je dokumentace převodních cen, která se ve firmách zpracovává pravidelně. Můžeš si ji představit asi jako výroční zprávu, jen pro oblast převodních cen. Dokumentace v Česku zatím není oficiálně povinná, ale reálně vlastně skoro je. Firmy dokumentaci sestavují, protože finanční úřady ji vyžadují při daňových kontrolách jako jeden z mnoha dokumentů. U firem, které si finanční správa vytipuje jako rizikové, například kvůli dlouhodobým ztrátám, pak dokonce jde o hlavní součást daňové kontroly.

Vedle dokumentace klientům připravujeme například žádosti o závazná posouzení, při nichž si mohou firmy s úřady dopředu odsouhlasit, zda je navržená cenotvorba akceptovatelná. Tyto dohody se dělají jak na národní, tak i mezinárodní úrovni.

Po většinu tvé kariéry bylo tvou specializací zdanění právnických osob. S čím v tomto oddělení firmám nejčastěji pomáháte?

Zdanění právnických osob jsem se věnoval od nástupu do KPMG před 25 lety. V té době byla oblast převodních cen ještě v prenatálním stádiu. Povědomí veřejnosti bylo malé a finanční úřady tuto oblast v zásadě neřešily. A zejména u menších firem se používaly hodně zjednodušené postupy. Časem se oblast převodních cen rozvíjela a já pracoval v obou specializacích.

V oddělení korporátních daní sestavujeme daňová přiznání a konzultujeme s klienty jejich daňové otázky. Je u nás ale také několik dalších specializací, například máme velmi zkušené týmy na investiční pobídky a odpočty na výzkum a vývoj. Díky nim získají firmy zajímavá daňová zvýhodnění. Nabízí je prakticky všechny státy, aby na své území získaly nové investice nebo podpořily inovace. Jsou to služby, které mě profesně provází také už od počátku kariéry a stály za úspěchem celého našeho týmu.  Pod vedením Václava Baňky, který investiční pobídky už na začátku uchopil jako unikátní příležitost, jsme podchytili nástup velkých investic do nových výrobních firem a už v „nultých“ letech tohoto století získali velký tržní podíl. Ten pomohl rozvoji celé firmy, nejen naší specializované skupinky, a postupně podpořil kariérní růst mnoha členů týmu a také několika současných partnerů, včetně mě.

Do KPMG jsi nastoupil v roce 1998 jako daňový poradce a o deset let později už jsi zastával pozici partnera. Jaké dovednosti a vlastnosti jsou podle tebe potřeba k rychlému rozvoji kariéry?  

Poradenství je byznys, který stojí na důvěře. Pokud ji chceš získat, musíš klientovi dokázat, že máš znalosti a dokážeš vyřešit jeho problém, a to v kvalitě, kterou očekává. Znalosti jsou tedy pro budování kariéry naprosto klíčové, bez nich tě klienti nebudou respektovat. Říká se, že člověk musí ve své odbornosti odpracovat 10 tisíc hodin, aby jí skutečně rozuměl. V daních to platí také. Kariéru tedy vybuduješ získáváním zkušeností a prací na zakázkách, na kterých máš šanci je získat.

Kromě znalostí se ti bude určitě hodit i zdravé sebevědomí. To je ale potřeba ukazovat s určitou dávkou respektu a pokory, protože pokaždé budeš před sebou mít jiného klienta, který očekává odlišný druh komunikace.

V které době bylo podle tebe budování kariéry obtížnější, v 90. letech, nebo v současnosti? 

Oproti devadesátým letům vidím v současnosti dva hlavní rozdíly. Legislativa je nyní daleko komplikovanější a zároveň je velký tlak na work-life balance. V devadesátých letech ekonomika i firma rostla, a tak se k zajímavým a velkým projektům mohli snadněji dostat i junioři, kteří tak mohli v raném období kariéry předvést, co v nich je.. Stálo je to ale spoustu přesčasů. Čas se nedá ošidit, takže stále platí, že kariérní postup je potřeba si odpracovat. Dnes to jen může trvat déle, než tomu bylo v minulosti.

Brzo budeš v KPMG 25 let. Nepociťuješ ještě stereotyp?

Nepociťuji. Mou rutinu rozbíjí impulzy jako jsou změny v legislativě nebo mém pracovním zaměření – například nové vedení týmu převodních cen. Vedle toho stále získáváme nové zajímavé projekty a mezi nimi jsou pořád i takové, které jsou něčím nové, zajímavé a posouvají mě i celý tým zase o kousek dál. Samozřejmě neméně důležité je pracovní prostředí. Je tu spousta skvělých lidí a příjemná atmosféra.

Kdy máš pocit, že tvoje práce dává smysl?

Když vidíme spokojeného klienta, nebo se nám povede průlomový projekt. Těch mám za sebou hned několik. Byly náročnější, ale vzpomínám na ně i po letech. Působili jsme například u několika významných investic, které do Česka přinesly více než miliardu dolarů. O některých můžeme dokonce říct, že bez našeho zapojení by asi zamířily do jiných zemí, protože investor měl nastavené očekávání jiným směrem. Naše role byla klientovi pomoci vyjednat s českým státem podmínky pro vstup, zajistit investiční pobídky a pomoci mu nastavit aktivity na pro něj neznámém území. To zahrnovalo sérii jednání, kde na jedné straně byl tým klienta podpořený poradci pro různé oblasti – například investiční pobídky, daně, právo, stavební inženýrství – a na druhé straně podobný tým na straně státu složený ze zástupců jednotlivých institucí a soustředěný kolem agentury Czechinvest. U klíčových jednání byli na straně státu přítomní i ministři, na straně klienta pak globální vedení nadnárodních firem.

Když jsme u těch zahraničních investic… ty jsi pomáhal zakládat v KPMG tzv. Korean desk. Co bylo jeho cílem a čím se přesně zabývá?

Korean desk jsme zakládali v roce 2006, kdy do ČR přicházela první vlna korejských investic soustředná kolem automobilky Hyundai. V čele Korean desku je vždy korejský manažer, který se stará o korejské klienty. Mluví jazykem, kterému klienti rozumí, a zároveň dokáže dobře vysvětlit rozdíly mezi podnikáním v Česku a v Koreji. Manažer k nám vždy přijíždí z naší sesterské kanceláře v Soulu na tři roky, takže od počátku Korean desku už máme slušný počet kolegů, kteří jsou nám stále věrní a můžeme se na ně obracet, pokud naopak my něco potřebujeme řešit v Koreji.

Předpokládám, že jak v rámci Korean desk, tak i daňového oddělení jsi podnikl spoustu zajímavých zahraničních cest. Můžeš jmenovat ty, na které nejčastěji vzpomínáš a proč?

V Koreji jsem byl několikrát. A to jak v souvislosti s klienty, tak i výroční konferencí Korean practice, které jsem se párkrát zúčastnil. Řada konferencí probíhá i po odborné linii, například v září byla v Berlíně obrovská konference pro klienty EMA Tax Summit, kde bylo několik set klientů i několik set partnerů a directorů z kanceláří KPMG z celého světa. Jsme rádi, že po covidu se můžeme zase setkávat, protože osobní vazby jsou stále neocenitelné.

Jaká nejzvláštnější nebo nejvtipnější situace se ti v souvislosti s prací v KPMG stala?

Vtipných historek mám spoustu. A hodně z nich souvisí s cestami za klienty. To je velmi důležitá součást mojí práce, byť s ohledem na stav naší dopravní infrastruktury občas není nouze o stresující momenty. Jednou jsem jel na důležité jednání do významné japonské firmy a nechal jsem si určitou časovou rezervu, abych nepřijel pozdě. To je u Japonců důležité, na dochvilnost hodně dbají. Nicméně doprava byla náhodou plynulá, a proto jsem tam dorazil s větším předstihem. Odbavil jsem se na vrátnici a zaparkoval na parkovišti pro návštěvy, které v japonských firmách bývá proti hlavnímu vchodu. Takže jsem stál zády ke dveřím. Abych klienta neuvedl do rozpaků svým časným příjezdem, počkal jsem chvíli v autě a připravoval se na jednání, takže jsem moc nesledoval situaci okolo. Po nějaké době na mě klepal vyděšený člen ostrahy. Oni ohlásili můj příjezd na recepci, ale tam jsem zatím nedorazil, tak mě hledali po areálu. V autě jsem nebyl vidět, protože jsem stál zády ke dveřím a já naopak neviděl je, jak zmateně pobíhají po areálu a hledají, kde se jim ztratil ten kravaťák z Prahy. Nakonec se vše vysvětlilo a byl z toho dokonce menší ice-breaker na samotném jednání.

Co bys vzkázal studentům, kteří přemýšlejí, že by svou kariéru začali v daňovém oddělení?

U nás každý dostane šanci a je pouze na něm, jak ji uchopí.

Volné pozice