Zpět na články

I na manažerské pozici si můžeš udělat doktorát

Pracovat na manažerské pozici a napsat úspěšnou disertační práci není snadná disciplína, ale jde to. S podporou KPMG určitě. Přečti si, jak se s doktorským studiem a prací na pozici manažera popral Honza. Vlastně Ing. Jan Dvořák, Ph.D.

Celé dobrodružství začalo před více než sedmi lety, kdy jsem se v průběhu posledního roku inženýrského studia rozhodoval, co dál. Studoval jsem obor Finance a oceňování podniku na VŠE. Oceňování mě bavilo, a tak jsem věděl, že se mu budu chtít věnovat i v praxi. Domluvil jsem si práci na part time v menší poradenské společnosti a přihlásil se na doktorské studium, ačkoliv jsem neměl téměř žádné informace, co mě čeká.

Tvrdý střet s realitou

Hned na první schůzce nám proděkan poněkud nekompromisně sdělil, že úspěšný doktorand dokončí studium průměrně za 6–7 let. Pamatuji si, že jsme se tomu smáli, jelikož standardní doba prezenčního studia byla tři roky a strávit dalších sedm let ve škole jsme si vůbec nedovedli představit. Nakonec jsem ze statistik nevybočil.

Pilíře doktorského studia

Doktorské studium stojí na třech pilířích. Prvním pilířem je vlastní studium. Doktorand má povinnost absolvovat přibližně šest předmětů (v mém případě se předměty týkaly ekonomie, účetnictví a podnikových financí). Předměty nejsou náročné, ale součástí některých je příprava vědeckého článku na dané téma. Doktorské studium se víc zaměřuje na vědu (rozuměj vymýšlení nových teorií, přístupů, aplikací) než na praxi. Studium předmětů je zakončeno státní doktorskou zkouškou, která prověřuje komplexní znalosti z uvedených oborů. Přednášky a cvičení probíhají povětšinou ve večerních hodinách a dají se tedy s pracovním úvazkem poměrně dobře zvládat.

Druhým pilířem je výuka vybraných předmětů na bakalářském či magisterském stupni. Musím říci, že tato část doktorského studia mě hodně bavila. Stoupnout si před skupinu studentů a snažit se je nějak zaujmout (všichni učitelé mi musí dát za pravdu, že to není vůbec jednoduché) a předat jim nějaké vědomosti, byla velká výzva. V té době mi bylo jen o pár let více než těm, před kterými jsem stál, a tak jsem se dokázal vžít do jejich kůže a snažil jsem se jim látku předat takovým způsobem, který by bavil mě. Současně jsem si každým týdnem zlepšoval prezentační dovednosti, jelikož jsem do té doby nebyl zvyklý vystupovat před větší skupinou lidí a měl většinou velkou trému. To považuji za jedno z největších plus. Trému mám stále, ale výrazně menší.

Kámen úrazu – disertační práce

Posledním pilířem je psaní článků a disertační práce. To byl u mne největší kámen úrazu. Jakožto milovník Excelu a modelování jsem se s touto disciplínou nemohl srovnat. Napsat článek na téma studovaného předmětu nebo z oblasti, která mě baví, nebylo zase až tak náročné, ale sepsání vědecké disertační práce na téma, které je nové, nikým dosud nezkoumané (základní podmínka disertační práce), je ten pravý oříšek. To je i důvod, proč moje studium trvalo zmíněných sedm a půl let. V průběhu jsem měl čtyřletou pauzu, kdy jsem už pracoval na plný úvazek a věnovat alespoň částečnou pozornost disertační práci bylo prakticky nemožné. Věděl jsem, že se něco musí stát, abych se do psaní naplno ponořil.

„Dovolená“ v Portugalsku

V dubnu 2023 jsem přemýšlel, zda je ještě vůbec reálné doktorské studium dokončit (studium by mi bylo ukončeno v únoru 2024 tak jako tak a nebylo možné jej už nijak prodloužit). Téma disertační práce jsem měl sice vymyšlené, ale na papíře ani čárku. Rozhodl jsem se, že to nevzdám a zkusím sebrat síly na její dokončení. Věděl jsem, že v plném pracovním procesu to nelze zvládnout. Jak to ale oznámit v KPMG?

K mému překvapení jsem dostal velkou podporu, za kterou jsem dodneška velmi vděčný. Během půl roku jsem dostal volno k vypracování projektu disertační práce, k měsíční výzkumné stáži na University of Porto a k dopracování disertační práce během letních prázdnin. Mohl jsem se tři měsíce v kuse plně soustředit na psaní a to bylo přesně to, co mi chybělo. Po návratu mě čekalo přivítání z „tříměsíční dovolené u moře v Portugalsku“, ale musím říct, že už jsem se do kanceláře za kolegy opravdu těšil. Stálo mě to ještě spoustu víkendů a večerního psaní, ale nakonec jsem na konci ledna práci úspěšně obhájil a získal titul Ph.D.

Stálo to všechno za to?

V tuhle chvíli žádnou změnu nepociťuji. Stále dělám to, co mě baví (oceňování) a žádný titul na tom nic nezmění. Získal jsem ale spoustu zkušeností, dovedností a kontaktů s lidmi, se kterými bych se jinak nepotkal. Jsem pyšný, že jsem to nevzdal, i když jsem to několikrát říkal a byl jsem s tím smířený.

Každý má svoji vlastní cestu. Můžeš si zvolit doktorát, CFA, ACCA či jiné rozšíření specializace. Podle mě je to skoro jedno. Je ale důležité se kontinuálně vzdělávat, protože svět se neustále vyvíjí a nikdo nechce zůstat pozadu.

Volné pozice